Robert L. Forward: Dračí vejce a Hvězdotřesení (90%)

Vracím se po dlouhé době k recenzi. Ne že bych nečetl, čtu, ale nečtu tak rychle a navíc jsem si evidentně ukousl obrovské sousto – čtu kompletního T.Clancyho – sérii o J.Ryanovi a jeho synovi + vedlejší zápletky. A ještě mi chybí dvě knihy! Tipuju, že celkem to musely být tisíce a tisíce stran. Vždyť jenom samotné Z rozkazu prezidenta má 724 stran – a to je jen jedna kniha snad ze čtrnácti… 🙂

Ale zpět k Dračímu vejci a Hvězdotřesení – tuto dvojici sci-fi knih jsem přečetl na doporučení a musím říct, že mne docela dost zaujaly. V první knize mi přišlo vcelku zdlouhavé, jak byly některé příběhy čílů vcelku natahované a mně přišlo, že nejsou zajímavé – a ne vždycky mi připadaly čtivé. Nicméně i tak to byla fajn kniha.

Teprve u Hvězdotřesení všechno do sebe zapadlo a autor dal knize velkou, obrovskou dynamiku. Rozhýbal hlavní postavy, dvojí zápletka jak lidí, tak čílů, všechno napínavé, nedalo se odhadnout jak to přesně dopadne – možná že až konec byl zbytečně sluníčkový, ale jinak to bylo opravdu fajn. Jediná drobná výtka snad jenom k jejich omlazovací kůře, přijde mi, že by pak ti, co omlazením projdou více než jednou dvakrát – museli mít psychické problémy, jak by jim umírali příbuzní (známí, kamarádi) – na druhou stranu bylo vyřešeno klanem, kdy čílové neměli něco jako rodinu,… takže nakonec mi to až tak nevadilo, nebylo to něco, co by mi přišlo nelogické nebo naprosto rozbíjející knihy (na rozdíl od poslední knihy od Fabiana, Dies Irae).

Technická stránka knihy – pseudovědecké popisy mi taky nevadily, asi protože mám rád StarTrek a tam se občas také používají termíny, které nejsou úplně vědecké, jsou prostě sci-fi. Takže palec nahoru, dávám 9/10.

Robert Fabian: Dies Irae (60%)

Dočetl jsem o Velikonocích knížku, na kterou jsem se velmi dlouho těšil. Nebudu zde prozrazovat nic z jejího obsahu, tedy… pokusím se nic neprozradit.

Kniha splnila na jednu stranu očekávání v ději. Opravdu se stalo to, co jsem čekal, že se stane. Ovšem děj knihy je… psaný jiným stylem. Je rozvláčnější než kterákoliv autorova předchozí kniha. Je tam mnohem méně akce. Mnohem více přemýšlení postav o životě, světě, vesmíru. Je tam víc popisů. Méně záhad. Více podivností.

Mám rád sci-fi, kde nedostanu vysvětlení všeho. Příkladem takové skvělé knihy byla Planeta mezi dvěma slunci. Tam se fakt nevysvětlovalo spousty věcí. Protože holt postavy nevěděly. Ovšem vše se mi zdálo, že se tak mohlo stát. I když čtenář nevěděl proč, nějak se zdálo uvěřitelné, že by to tak mohlo být.

V této knížce se dozvíme hodně věcí a hodně věcí se stane, které jsou,… divné? Nepravděpodobné. Nejsou vysvětlené logicky. Prostě to tak je. Díky tomu se mi nelíbily.

Milý autore… Není nutné vše vysvětlovat. To ne. Ale je nutné, aby se děly věci, které dávají smysl. Zajímalo by mne, jak si jako představuješ, že by děj měl dále pokračovat?

Pokud by měla být kniha v tomto stylu, tak navrhuju, aby se tam objevila nějaká nadpřirozená kočička, co místo party mariňáků, zakousne hlavního zlo-ducha, protože bude mít nadpřirozené schopnosti – a bude zcela imunní vůči jeho zlo-vlastnostem a díky ní budou imunní i všichni mariňáci a tudíž toho zlo-ducha společně zlikvidují. Hurá.

Kurt Vonnegut Jr.: Jatka č. 5 (50%)Kurt Vonnegut Jr.: Slaughterhouse-Five (50%)

Tahle kniha Kurta Vonneguta je pro mne prvním dílem tohoto autora. Dostal jsem se nějak do třetiny této krátké knížky a pomaličku jsem víc než samotný děj knihy začínal pozorovat sám sebe, jak odhaduju, kdy tu knížku asi dočtu, v které části knihy jsem… a kdy to proboha skončí. Tak to chodí.

Kniha je, jak jsem potom četl na wikipedii, označována jako protiválečná… Nevím co je na ní protiválečného. Připadá mi ubohá a nezajímavá. Upřímně moc nechápu, co je na této knize „vědecko“fantastické. Spíše ujeté. Možná bych i chápal, že ta knížka mohla mít tak před čtyřiceti lety odezvu – v dobách, kdy se masivně hulila marihuana a lidi chtěli být free a nechtěli válku ve Vietnamu a žili v USA. Jinak… Nuda.

Ještě mám někde připravenou knihu od tohoto autora a teď jen marně přemýšlím, jestli ji odložit na co nejpozdější dobu a protrpět ji, až nebudu mít žádné dobré knihy ke čtení (což se asi nestane), nebo ji přečíst co nejrychleji a zapomenout – a nikdy se k tomuto autorovi nevracet. Nevím. 🙂This Kurt Vonnegut book is a first one I have ever read written by this author. I have been able to get to around one third of this book and observed more myself, how I estimate when this book ends, than this book story itself… So it goes.

I have read some reviews of this book and its summary at wikipedia and found out, its considered to be anti-war book. I have no idea what is in it to be considered as anti-war. I consider it as weak and not-interesting. And honestly I do not understand, what is in this book „science“fiction. Crazy maybe. Maybe I have an idea how this book became popular – forty years ago, at times when marihuana was smoked and people wanted to be free and were against Vietnam war, lived in the US. For us – its boring.

I have somewhere another book written by Kurt Vonnegut and now I cannot decide whether I should postpone reading it after I finish more interesting books (and I have there infinite number of them) or read it as fast as I could and forget about this author and never go back. I really do not know. 🙂

Justin Cronin: Přechod (80%)Justin Cronin: The passage (80%)

Velký a dlouhý román Justina Cronina jsem, přiznám se, četl dvakrát. Jednou v rychlosti, přeskakoval jsem nějaké stránky a ačkoliv se mi příběh jako takový líbil, přišlo mi, že je nevyrovnaný. Části, kde bylo spousty akce a kde se toho dělo možná až moc se střídaly s částmi, které se podle mého soudu docela táhly.

Proto jsem se rozhodl knížku si přečíst nakonec ještě jednou a v klidu se zaměřit na celou knihu, včetně jejích pomalejších částí. A upřímně – po druhém přečtení se můj pocit a následné hodnocení knihy nijak nezměnilo. Je to úctyhodně dlouhý, vcelku dost nadprůměrný horror / post-apokalyptické sci-fi. Ovšem, román ani zdaleka není dokonalý.

Některé věci mi tam nesedí. Jsou tam smotané dohromady části, které vypadají jako „science“ s jednoznačným „fiction“, nebo – bohužel, možná by se dalo říct, s křesťanským náboženstvím. Zatím to není až tak znát, ale jsou tam určité náznaky – lidem se dopředu zdá ve snu, co se stane, nebo je ve snu navštíví někdo mrtvý, nebo se odvolávají na boží prozřetelnost, odkazy na Noemovu archu a tak… Naštěstí v této knížce toho není „nadkritické“ množství. Ještě jsem to zkousnul. Ale už toho bylo tolik, že jsem to začal vnímat jako rušivý element.

Knížka nemá jasného hlavního hrdinu, případně to, že autor vás nechá si nějakou postavu oblíbit… a pak ji bez výčitek zlikviduje. Přitom mi připadá, že je to docela škoda. Mnohdy pracně buduje pozadí nějaké postavy, dokáže ji vcelku dobře popsat, vysvětlit její chování,… a pak ji jen tak nechá umřít. Trochu to u mne způsobovalo to, že jsem se asi od půlky knížky už bál se nějak do knihy ponořit, protože jsem pořád čekal, která postava umře jako další.

Jasně, asi je to schizofrenní, líbí se mi, když postavy nejsou nesmrtelní nezničitelní superhrdinové, když jde víc o příběh (například Písně ledu a ohně,…), ale na druhou stranu mám rád, když ty postavy neumírají jenom tak, lusknutím prstů. U tohoto románu je to zase takový druhý extrém, postavy umírají rychle a často.

Zběsilá akce v poslední části knihy (mluvím o té části útěku z Azylu) podle mě není napsaná dobře, nebo není přeložená dobře (to neumím posoudit). Je to natolik rychlé, že nestíháte sledovat co se přesně děje. Navíc je to takové divné. Byl jsem zmatený kde je kdo, proč lezli na konec vlaku, pak zase zpět do lokomotivy, ta část s tím autem a přeskakování mě zmátla natolik, že jsem přestal chápat kdo co a proč dělá… Možná jsem to měl číst se stoprocentním soustředěním, což jsem nemohl, ale… No nic moc. Následná smrt jednoho z putujících byla taky více než dost divná…

Taky rozhodnutí Amy o viru… Každé rozhodnutí, že se dobrovolně vzdám nějaké potenciální výhody, nebo přesněji tu výhodu dokonce zničím, to je zhovadilost nejvyššího kalibru. Něco jako když hlavní postava filmu Titanic hodí na konci filmu diamant do moře. Prostě na mne to působí, jako kdyby někdo na ten příběh zvejšky na…l. Jo, jasně, je to autorovo právo napsat cokoliv – ovšem mne, čtenáře, to naštvalo hodně.

I tak ale platí, že jsem zvědav na druhý díl.Big and long novel The passage of Justin Cronin I read, I admit, twice. Once I read it quite quickly, I have jumped over some pages and although I liked the story, I feel it was not balanced. There were action parts, with maybe too much action, mixed up with very slow parts, for me maybe over-too-slow.

I decided in the end to read the book once again and to focus on all the parts, even the slowest ones. Honestly – my feeling after the second reading about the book did not change. It is very long, quite above average horror / post-apocalyptic sci-fi. But, the novel is definitely not perfect.

I did not like some things. There are mixed parts which look like pure „science“ with parts which are „fiction“, or – unfortunately I would say not only fiction, but christian religious. Maybe these parts were not over-used, but they are definitely there – like people dream about things which happens in future, Amy and the uproar in zoo (unexplained), some characters are visited by dead, Noe arch is mentioned… I would say it not „above critical mass“ amount. I digested it. But these things vere used so many times, I started to dislike it.

The book does not have a clear main character, the author lets you like some character and then… kills it. Even in some cases when it seems unnecessary. In many cases he tries to describe the background of some character, motives,… and lets it die. It has caused for me that I have felt distant with the book, because I was afraid to dive in the book and start liking anyone, as waited who will die as next.

Yes, maybe I am schizophrenic, I like when the characters are not undestructible superheroes, I like story more (e.g. in Songs of ice and fire,…), but on the other hand I do not like when the characters die just like that. And this novel is in the second extreme. The characters die quickly and often.

The action part in the ending of the book (I mean the part describing the escape from Asylum) is not written good, or maybe not translated good (I really do not know). It is so fast, I was not able to follow precisely what is going on. And it is strange. I was confused who is where and why did they try to get to the end of the train, then back to the beginning, then the car, jumping there, I really was not able why and what is doing who. Maybe if I have read it with full concentration, which I did not… Well I did not like it. Then the following death of one of the people in the group was more than strange…

Then the Amy´s decision about the virus… Each decision to give up on potential advantage or even destroying such advantage is the highest stupidity I believe. Something like when the main character of the Titanic movie throws the diamant to the ocean. For me this is like the author is pissing on his readers. Yes, I agree, the author has the right to write anything he wants, but me, as a reader – I do not have to like it.

Still I am quite interested how the story will continue in the next volume.

Miroslav Žamboch: Drsný spasitel (85%)Miroslav Žamboch: Rough savior (85%)

Knihu Miroslava Žambocha jsem otevíral s nevelkým očekáváním, přeci jenom jde rozsahově o román. A dosud jsem byl přesvědčený, že autor moc romány psát neumí…

Na jednu stranu jsem se v tom přesvědčení utvrdil, na druhou stranu jsem se zmýlil. Vyřešili to vcelku hezky – předpokládám, že nakladatel, nebo redaktor doporučil a vymyslel řešení – které částečně funguje.

Kniha je rozdělena do několika, myslím čtyř nebo pěti, kapitol. Každá kapitola je jeden příběh. Nejde tudíž o kapitolu v románovém slova smyslu, ale o jeden příběh, jednu delší povídku, v posledním případě bych snad i řekl kratší novelu. Povídky jsou propojené tématem, že hlavní hrdina neví kdo je, nevzpomíná si – a snaží se na to přijít.

Putuje post-apokalyptickým světem, plným drsného násilí, démonů, oživlých nemrtvých (upírů), bohů a bůhvíčeho ještě. Jedna kapitola – jedna zastávka, jeden příběh, jedna story.

Žamboch je mistr povídek, má velkou představivost, takže jsem se vcelku bavil. Někdy se mi zdálo, že to už přehání, hlavní hrdina byl na můj vkus už až moc „drsný“, nesmrtelný, sice zranitelný, ale v podstatě nezničitelný.

Pokud čtenář nečeká filosofickou knihu, která by ho měla něčím zásadním obohatit, ale naopak oddychovku, plnou akce, nápadů… a zábavy, tak se bude velice bavit. Opravdu. A nápad, že Ostrava se mění v zamrzlé peklo… Je fajn. A pan spisovatel Žamboch dokáže přesvědčivě a zábavně takové peklo popsat.I opened this book of Miroslav Žamboch with not so big expectations, because it looks to be quite long novel. And.. I was convinced that this author cannot write novels…

One the one hand I have confirmed myself this expectation, on the other hand I was wrong. They have solved the issue nicely – I mean the author and the editor or the publisher. I believe some recommendation was given to Zamboch which works partially.

The novel is divided into four or five chapters. Each chapter is one story. I can say that each chapter is a story, or very short novel, not a chapter as it is considered as standard in a novel. These stories are connected with one theme – the main character does not remember who he is and he is trying to find it out.

He travels through post-apokalypti world, full of violence, demons, undead (vampires), gods and who-knows-what-else. One chapter – one stop, one story.

Žamboch is a master in short stories, he has great imagination, I enjoy his stories very much. I had a feeling he is pushing it too much in some cases, because the main character was too much „rough“ for me, he did not die, vulnerable, but indestructible.

In case the reader does not expect filosofical book, which should give him something to think about, but on the contrary a book full of fun, action, ideas… and violence, in such case it is great book. Really. And you really will enjoy the idea that Ostrava is changed into frozen hell… You can trust me, Mr. Žamboch can write pretty convincingly and you will enjoy his vision of frozen hell – as I did.

Jiří Kulhánek: Cesta krve (80%)Jiří Kulhánek: The bloody way (80%)

Knihu Jiřího Kulhánka, Cestu krve, jsem otevřel hlavně proto, abych si odpočinul od série Jo Nesba a jeho antihrdiny. Cesta krve začíná velice zábavně, skoro bych řekl, až úžasně. Hned od začátku knížky jsem se bavil vtipem autora, jeho hlavního hrdiny a knížka získala slušný švih.
Musím říct, že hlavní hrdina mi byl sympatický a asi do první poloviny knížky vcelku uvěřitelný. Od půlky knížky trošku knížka ztratila. Změnila se z poměrně zábavné post-apokalyptické scifi v méně inteligentní a méně zábavnou akční-survival-horror-mlátičku. Druhý díl spíše navázal na díl první. Přesto, sumasumárum mě to velice bavilo.

Hlavní hrdina je sice téměř nesmrtelný, ty věci, které přežil asi přežít nešly, přesto je přežil,… A v podstatě se z knížky slušně rozjeté stal takový slabší brak. Přesto, slušná oddychovka pro ty, co jim nevadí, že kolem poletují litry krve, sem tam nějaký ten mozek a stovky, tisíce nábojnic.

Přečetl jsem i neoficiální a neautorizovaný třetí díl, který už nenapsal p. Kulhánek – a upřímně řečeno, autor navázal na styl druhého dílu tak dobře, že bych skoro ani nepoznal že to nedopsal samotný autor prvních dvou dílů. A upřímně – závěr, zakončení si ty dvě knížky zasloužily a to tímto získaly, takže celkově spokojenost.

Pokud hledáte kvalitní literaturu, odečtěte si od hodnocení 50-60 procent.I have read the book of Jiri Kulhanek, The bloody way, mainly because I needed a break from the Jo Nesbo series, with his anti-hero. The book has great start, almost amazing. I enjoyed the jokes of the author, his hero and the book had great pace in the beginning. I liked the hero and he seemed to be quite believable, at least in the first half of the first book.

Since that the book started to deteriorate a bit. It changed the genre from the funny post-apocalyptic scifi to something like not so much intelligent, less funny action-survival-horror-slash. And the second volume continued in this trend. Still I have to say I have enjoyed it quite much.

The main hero can not be killed, the things he has survived could not have been survived, but still he did,… And the book with a promising start was changed into weaker junk book. Still, quite nice relaxing book for those who do not mind gallons of blood, some brains flying around and hundreds, thousands of empty case cartridges.

I have read the third, unofficial and not authorized third volume, not written by Kulhánek – and honestly, the new author has continued in the style so well, I would not be able to recognize the author change. Honestly, the books have needed some ending and they got it by this third volume, so I am satisfied now.

In case you look for high quality books, reduce the valuation by 50-60 percent.

Simon Clark: Noc trifidů (70%)Simon Clark: The Night of the Triffids (70%)

Pokračování velmi úspěšného románu, které nenapsal samotný autor původní knihy Den Trifidů, John Wyndham, ale pro mne dosud neznámý autor, Simon Clark. Jak jsem teď koukal na wikipedii, tak tato kniha asi taky patří mezi to nejlepší, co kdy napsal, tak není divu, že jsem na něj nějak nenarazil.

Kniha jako taková vypráví příběh navazující na Den trifidů, nicméně ne z pohledu hlavní postavy předchozí knihy, ale z pohledu jeho syna. Upřímně řečeno – čekal jsem méně, než kolik jsem od knížky dostal. Nedosahuje ani zdaleka kvalit Dne trifidů, ale autor má spousty zajímavých nápadů, kvůli kterým stálo za to knihu dočíst.

Sice neobjasňuje tu záhadnou tmu, ke které dojde v průběhu této knihy (snad neprozrazuju příliš), ale to asi nebylo ani nutné. Knížka pro mne byla velmi příjemným překvapením. Není ani tak dlouhá, dala se přečíst velmi rychle, má spád, má nápad a rozumný děj i zakončení.

Nelíbily se mi některé nelogické věci, které hlavní hrdina udělal, ale na druhou stranu je fakt, že lidi přece můžou občas udělat nelogické věci, nebo zareagovat zkratkovitě, občas věci nerozmýšlejí dopředu a jednají impulsivně. Takže proč ne.

Možná je škoda, že někdo nenapsal knihy, které by popisovaly děj v Dni trifidů tak říkajíc souběžně s tou hlavní knihou, myslím si, že by to bylo taky moc fajn. A možná by to bylo i lepší, než snažit se roubovat „pokračování“. Mám pocit, že tato knížka je fajn, ale první tři knihy z nedokončené série Válka s Chtorr mi přišly podstatně lepší.

Je to taková odpočinková četba, pokud máte rádi post-apokalyptické scifi, patří to mezi průměr až mírný nadprůměr.The continuation of very successful novel, not written by an original author of The Day of the Triffids, John Wyndham, but for me completely unknown writer Simon Clark. I have just checked wikipedia, and it seems that this books belongs to the top books of this author. That is the reason why I have not read anything from him yet.

The book tells the story continuing the Day of the Triffids book, but the main character is not the original one, but his son. I have to admit I did not expect much and I was positively surprised. It is definitely not as good as the original, but this author has many interesting ideas, which were worth enough for finishing this book.

The author does not explain some things, e.g. the strange total darkness, which happens in this book (I hope this is not a big spoiler), but it was not necessary. It still was a positive surprise. The book is not so long, it has nice story, ideas, characters and ending.

I did not like some things made by the main character. On the other side I should say I know that there are people who do not always act logically, who make hasty decisions, who sometimes do not plan ahead or act impulsively. Why not.

Maybe I would prefer if there were books, which would tell the story of different characters at the same time, as in the Day of the Triffids, parallel with the main book – it would be better I think. The first three books of the series War with the Chtorr were substantially better.

You need to consider this book as a relax reading, if you like the post-apokalyptic sci-fi, this is among average or a bit above.

Štěpán Kopřiva: Asfalt (75%)Štěpán Kopřiva: The asphalt (75%)

Knihu Štěpána Kopřivy, Asfalt, jsem otevřel na základě doporučení kamaráda. Je to kniha, kterou jsem upřímně… nečekal. Imaginace tohoto českého autora je snad nekonečná. Samotný nápad, že by se komando pěti nájemných zabijáků dostalo do pekla, které funguje jinak, než jak si myslíme… a rozhodne se, že se vrátí zpátky na zem… Je svým způsobem geniální. Samotná kniha má ohromný spád a pokud vám vyhovují akční knížky se spoustou, ale opravdu spoustou krve, tak se asi budete hodně bavit.

Já se přiznám, že mi to už místy přišlo, že to autor přehání. Tedy hlavně ke konci. Přesto bych si dovolil říct, že román je napsaný zajímavě. Postavy nejsou jednoznačně černé, nebo bílé, jsou nečitelní. Mají své chyby, úchylky a zvláštnůstky. Navíc se o nich s postupem knihy dozvídáme stále více. Vyvíjejí se. Nejsou ustrnulí na místě. Takže co se týká kvality románu jako takového, rozhodně můžu říct, že v porovnání s M. Žambochem, je velmi dobrá.

Po obsahové stránce to vcelku jde v první polovině, v druhé půlce knihy jsem měl ale stále větší dojem, že hlavní postavy začínají být tak trochu nezničitelné a těch neuvěřitelných věcí (co dokázali přežít) začínalo být stále více… Prostě se mi zdálo, že vcelku velmi dobře začínající román upadá do… podprůměrných krváků… ne, té krve je tam tolik, že to snad ani není možné za krvák označit. Prostě ani nevím, za co ten konec označit. Jasně, uznávám, nekončí to typickým happy-endem, nekončí to ani tak jak jsem si myslel, že to skonči – ale přesto ten závěr mi nějak neseděl. Připadalo mi to, jako kdyby byl autor přinucen závěr přepsat. Buď vydavatelem, nebo někým jiným. Nebo že už tu knížku chtěl za každou cenu ukončit a už mu začínaly trochu docházet nápady, kterými tak hýřil na začátku knížky.

Tak autor podle mě zbytečně ke konci upadl do popisů blemtajících vnitřností, rozpadajících se protivníků, nechutných smrtí po tisicích. Nevím, připadalo mi to přehnané, zbytečné až kontraproduktivní. Prostě tím v poslední čtvrtině knihy zničil vcelku akceptovatelný a zábavný krvák – a posunul ho na jinou úroveň (směrem dolů). Vcelku škoda.

Přesto – nadprůměr a obecně – už jenom za ten ústřední nápad knihy mu náleží spousty procent.The book of Štěpán Kopřiva, The asphalt, I have read because of a recommendation of friend of mine. It is a book which I really… did not expect. This czech author imagination is almost without any limits. The major idea itself, the commando of five assassins gets to hell (which works differently than we think)… and they decide to get back to the Earth… is in some way brilliant. The book itself is moving forward very fast and in case you like action books, with really lots of blood in them, you will enjoy this book very much.

I have had several times a feeling that the author is over-doing. Mainly in the end of the book. Still I believe the book is written in an interesting way. The characters are not clearly black or white, they are not simple. They have their flaws, deviations, specifics. And you learn about them during the book more and more. They evolve. They are not stuck in one position. To summarize the novel quality, I have to say that in the comparison with M. Žamboch, its quite good.

The story itself is quite good in the first half of the book, the second half starts deteriorate. The main characters seems more and more indestructible and they are able to survive more and more unbelievable things. The quite good novel beginning was falling down to below-average gory-stories… hell the amount of blood is so huge I even cannot say if this could be labelled as gory-novel. Yes, I admit, the book does not have a typical happy-end, it did not even finished as I had expected – still somehow I did not like the ending. It seemed to me like if the author was forced to rewrite the ending. By the publisher or someone else. Or he just wanted to finish the book and he was running out of his ideas, so brilliant in the book beginning.

Author fell to description of bloody entrails falling out from everyone, dissolving enemies, disgusting deaths in thousands. I do not know, but I did not like it, I considered it to be over-too-much and counterproductive. I believe that the author has just destroyed in the last quarter quite good and acceptable story – and moved it to level below. Just pity.

Still – slightly above average – and just for the main idea he should get lots of percentage points.

Haruki Murakami: 1Q84 (100%)Haruki Murakami: 1Q84 (100%)

Kniha Harukiho Murakamiho bylo moje velké přání k letošním Vánocům, proto jsem ho přečetl až teď v lednu 2013. Trochu mne mrzí, že kniha nevyšla rovnou i s třetím, závěrečným dílem celého románu. Myslím si, že je to vcelku vychytralý krok vydavatele, tak to snad ani nevyčítám. Takto si vcelku stoprocentně zajistí odbyt ne jedné, ale rovnou dvou knih, že. 🙂

Obdivuji, jak jsou knihy skvěle napsané v češtině. Neumím samozřejmě japonsky, ale mám pocit, že překlad a vůbec korektury jsou u knih Haruki Murakamiho v češtině na vynikající úrovni. To je vůbec myslím předpokladem úspěchu některých knížek… Četl jsem knížky, které získaly hodně ocenění, v zahraničních žebříčcích se drží na vysokých pozicích, ale v češtině se to číst skoro nedá. Příkladem může být třeba Levá ruka tmy od Ursuly K. Guin. Možná už to vyšlo s jiným překladem, ale ten původní někdy z roku devadesát pět – to se fakt nedalo dočíst….

To ovšem není případ této knihy. Myslím, že překladatel Haruki Murakamiho si dal opravdu záležet a kniha se čte skvěle.

Jde o příběh dvou hlavních postav, kdy každé z nich je věnována jedna kapitola, pak se přejde na další kapitolu a druhou postavu – a autor to tak střídá až do konce druhého dílu. Obvykle tento styl moc nemusím, ale u této knihy to sedělo skvěle.

Román není jednoduchý, jak je typické u Murakamiho. Zpočátku se neděje až tak nic moc „zvláštního“. Ale čím dále čas plyne, postavám se začínají dít zvláštní věci a hlavní postavy začínají chápat, že se muselo něco stát, co zrovna je spojilo dohromady a co způsobilo zánik „normálního“ roku 1984, který byl nahrazen podivným 1Q84…

Závěr druhé knihy byl pro mne dost neočekávaný, tak mne docela dost zajímá, jak to celé dopadne. A asi budu muset počkat pěkných pár měsíců, než kniha vyjde. Asi už si počkám na české vydání a nebudu podvádět a číst třetí díl v angličtině. Možná bych přišel o krásnou češtinu a zážitek… Takže trpělivost. Trpělivost. Trpělivost.Haruki Murakami’s book was my wish for this Christmas, therefore I have read it just now, in January 2013, not before. I am a little bit disappointed that the book was not printed out together with the third and final part of the novel. I believe it is quite bold step, but I do not blame them. This way they ensure their sales will go up not only by one book, but two books straight away. 🙂

I admire how great books are translated to Czech. I obviously do not speak Japanese, but I feel that the translation and proofreading of all the Haruki Murakami books in Czech are excellent. This is probably the main prerequisite for the success of some books… I’ve read books that have received a lot of awards, they get in international rankings to high positions, but in Czech language they are almost impossible to read. An example might be the Left Hand of Darkness by Ursula K. Guin. Maybe it was now released with another/updated translation, but the original translation from the year ninety-five – it really could not be read…

It is not the case of this book. I think that the translator of Haruki Murakami did his standard good job, and the book reads well.

It is a story of two main characters, where each of them is given one chapter, then the author switches to the next chapter and the second character – and so on, the author continues to the end of the second part of the novel. I usually do not like this style much, but for this book it fits perfectly.

The novel is not a simple one, as it is typical for Murakami. In the beginning nothing so much „special“ happens. But the longer time passes, the more strange things begin to happen to the main characters and they begin to realize that something happened, which put them together and caused the end of „normal“ year 1984, which was replaced by a „strange“ 1Q84…

The ending of the second book was quite unexpected for me, I am pretty interested how it all will turn out. And I’ll probably have to wait quite a few months before the book comes out. I guess I will wait for the Czech release and will not cheat and read the third volume in English. Maybe I would loose a beautiful Czech translation… So I tell to myself be patient. Patience. Patience.

Miroslav Žamboch: Líheň (95%)Miroslav Žamboch: Líheň (95%)

Další kniha od Miroslava Žambocha není rozhodně psaná vážně. Řekl bych, že si autor tak trochu dělá ze svých čtenářů šprťouchlata. Ale pokud přistoupíte na jeho hru, tak se budete ohromně bavit.

Jde vlastně o příběh kde je hlavní hrdinkou žena, vysokoškolská asistentka, nebo snad doktorandka na FSTV v Praze, která se náhodou připlete do pouličního přepadení,… a pak už následuje lavina událostí, která ji nese v čase dál a dál… Kolem se děje stále více neuvěřitelných věcí, s ní se začnou také dít neuvěřitelné věci,… a vy se budete stále více bavit.

Výběr jmen hlavních postav je zábavný, jistě za tím je dost skrytých významů. Ale tím se máte koneckonců bavit také.

Knížka podle mého názoru kvalitou vyrovnává, nebo překonává zahraniční literaturu tohoto ražení. Oproti brakové zahraniční literatuře má ale dvě základní plus – děj se odehrává v Praze,… a je to napsáno vcelku inteligentně.

Je zjevné, že knihy mají být poctou Jiřímu Kulhánkovi a jeho Nočnímu klubu. Bohužel, tyhle knížky jsem zatím nečetl, byť je mám v seznamu knih na přečtení… Určitě se k nim ale prokoušu.

Jde o brakovou, zábavnou literaturu. Pokud máte na něco takového chuť,… tak to určitě patří mezi to nejlepší, co kdy bylo napsáno v tomto žánru. Samozřejmě celosvětovou literaturu to ale neovlivní. 🙂Another book written by Miroslav Žamboch is definitely not meant seriously. I would say the author makes jokes of its readers, at least a bit. But if you accept his game, you will enjoy it very much.

The main character of this book is a female, a college assistant, probably PhD. student of a Sport university in Prague,… She becomes a victim of a street robbery by accident… and then the stream of events starts… and carries her in time, and beyond… Around her are happening more and more incredible things, also with her start happening impossible things … and you will have more fun on every page.

The selection of the names of main characters is entertaining, they certainly have hidden meanings. But after all, you should have fun with this as well.

The book in my opinion is coping with, or even overcoming this kind of literature. In comparison to standard pulp literature it has two basic pluses – the story takes place in Prague, … and it is written quite intelligently.

It is obvious that the book is considered as a tribute to Jiří Kulhánek´s Nightclub books. Unfortunately I have not yet read these books, although they are in my list of books „to read“… I’m sure I will get to them eventually.

It is an example of pulp science-fiction, entertaining literature. If you would like to read something entertaining, not hard,… then these books rank among the best ever written pulp fiction books. Of course, the worldwide literature is not going to be affected by these books. 🙂