Arthur C. Clarke: Setkání s Rámou (99%)Arthur C. Clarke: Rendezvous with Rama (99%)

Přečetl jsem další knihu A.C.Clarka po dlouhé době. Myslím, že jsem Setkání s Rámou četl snad už třikrát, nejsem si zcela jistý. Určitě jde o jedno z vrcholných děl vědeckofantastické literatury. Ale, musím říct, že i k této knížce mám nějaké připomínky. Ale není jich mnoho.

Příběh je myslím notoricky známý, ale ve zkratce neuškodí zopakování. Jde o příběh popisující setkání lidské civilizace s neznámým obrovským objektem (Rámou), který přiletí odněkud z mezihvězdného prostoru a odletí za relativně krátkou dobu zase pryč. Kolem tohoto setkání s patrně mimozemskou kosmickou lodí se točí celý příběh, který hlavně popisuje dobrodružnou formou prohledávání, procházení této lodi výsadkem několika kosmonautů z lodi, která byla právě „nejvíc po ruce“.

Velice se mi líbi, jak autor nemá potřebu vysvětlovat spousty věcí. Prostě si představí nějaký koncept a nechá čtenáře tápat stejně, jako tápou objevitelé procházející Rámu. Mám pocit, že tohle se moc často nevidí – autoři mají často potřebu čtenářům objasnit, co tím ta mimozemská civilizace asi myslela (další výjimkou v tomto pravidle je Robert Fabian).

Ale… Jsou tam asi dvě drobnosti, co mi tam nesedí. Hlavní a největší pro mne je to, že kosmonauti poté, co zjistí, že v Rámovi je dýchatelný kyslík, vzduch, v klidu sejmou helmy a dál to už neřeší… Prostě tohle mi nesedí a asi mi to ani nikdy sedět nebude. Takové riziko kontaminace, nakažení – a oni jsou prostě v pohodě…

A pak jako druhá věc se mi nelíbí ten závěr, kdy jeden z členů posádky sedne na „Tleskačovo létací kolo“ a letí prohledat nepřístupný konec Rámy. Ne, sorry, to prostě neberu. Nevěřím tomu, že by nebylo možné použít jiný způsob, jak se tam dostat – a rozhodně nevěřím a nespolknu to, že by ho mohli nechat jít samotného. Ale chápu zase na druhou stranu, že autor asi chtěl trochu více udělat celé prohledávání dobrodružnější…

Nicméně – jde opravdu o poklad vědeckofantastické literatury – a pokud knihu někdo nečetl, rozhodně ji musí přečíst.I have read another A.C.Clark book after a long period of time. I believe I have read Rendezvous with Rama three times already, I’m not precisely sure. It is certainly one of the top science fiction books. But still I have to say that this book also contains some parts I do not like. But not so many.

I believe the story is well-known to everyone, but still I will try to summarize the main story of this book. The book describes a meeting of human civilization with a huge object (Rama), obviously alien, which arrives from somewhere from interstellar space and flies away in a relatively short period of time. This meeting is the central point of the book. Author describes the adventurous looking through, browsing the ship by a few astronauts from a ship, which was the „most close“ to the passing object.

I really like how the author does not explain a lot of things. He just imagines himself some concept and then he lets the readers grope exactly the same as grope the explorers going through Rama. I believe that this is not too often seen – authors more often have some inner-need to explain to the readers, what he thought about this extraterrestrial civilization, why they did this or that (maybe another exception to this rule is Robert Fabian).

But … There are probably two things which do not fit there. The main and the biggest for me is that astronauts after discovering that Rama has breathable oxygen, air, without hesitation take down their helmets… and after that it is not commented anymore… This just does not fit to me and I probably will never like it. There must be a risk of contamination, infection – and they are just fine…

And then, the second thing I do not like is the ending, when one of the crew sits down to „Tleskač bycicle“ and flies to search otherwise inaccessible part of Rama. No, sorry, I just do not buy this. I believe there must have been another way how to get there – and I certainly do not believe, he would be allowed to go alone. But I can see on the other hand, that the author wanted to increase the adventure a bit…

However – this book is a true treasure of science fiction – and if anyone has not read the book yet, this is definitely a must read.

Arthur C. Clarke: Měsíční prach (90%)Arthur C. Clarke: A fall of moondust (90%)

Tuto hardcore scifi knížku jsem četl před opravdu hodně dlouhou dobou – a tak jsem si říkal, že bych ji mohl znovu otevřít a oživit si vzpomínky na vcelku dobrou knížku.

Kniha se, jak název napovídá, odehrává na Měsíci. Jde o příběh nehody výletní lodi na „moři prachu“. Myslím si, že není podstatné, že autor nemohl předpokládat, jakým způsobem se bude vyvíjet zábava v budoucnosti. Tudíž představa, že v dnešní době, nebo v budoucnu by ještě někdo četl papírové knihy a současně nikdo neměl s sebou elektronickou čtečku, případně že by s sebou nikdo neměl tablet, nebo notebook… nebo aspoň chytrý telefon, je teď nemyslitelná.

Ale není to tak podstatný detail. Sice je hledání zábavy osazenstva „lodi“ v knize docela důležité, ale není tak důležité, jako samotný příběh… Autor prostě umí napsat „dobrodružnou“ a napínavou knihu a jeho velká obrazotvornost mu krásně pomáhá napětí neustále zvyšovat a tím udržet čtenáře v pozornosti.

Není to dlouhá kniha, ale rozhodně ji doporučuji někam na oddychovou dovolenou.This hardcore scifi book I read really long time ago – now I have decided that it might be nice to reopen it and refresh memories of quite a good book.
The book, as its name suggests, takes place on the Moon. It is a story of an accident of a ship in a „sea of dust“. I think it is not an essential issue that the author was not able to foresee how the entertainment will develop in the future. Therefore, an idea that now or in a future, someone still would read paper books and at the same time noone would have an e-reader, or also that noone would have a tablet or a notebook … or at least a smartphone, is now not possible.
But it is not so significant detail. Though the search for an entertainment is in the book quite important, it is not as important as the story itself… Author can simply write „adventurous“ and thrilling book and his great imagination helps him steadily increase the tension and thus keep the readers attention.
It’s not a long book, but I definitely recommend it for a relaxing holiday.

Cormack McCarthy: Cesta (100%)Cormack McCarthy: The road (100%)

Tato depresivní kniha je určitě jednou z nejlepších knížek, co jsem četl v posledních pár letech. Kniha je o putování otce a syna krajinou post-apokalyptické Země. Autor přišel s nápadem, že po nějaké katastrofě (což mohla být atomová válka, dopad meteoritu) zahalila Zemi tma, či přítmí díky velkému množství popela a prachu v ovzduší. I další požáry, které pak propukly, moc nepomohly.

Autor ve mně dokázal probudit obrovský pocit deprese díky tomu, jak popisoval krajinu, zemi zničenou, vyrabovanou, vyjezenou. Ve tmě, kdy všechno přestalo růst není už místo ani pro zvířata. Z lidí se staly zvířata, co ještě občas najdou někde nějaké zbytky. Kdo chce přežít, musí mít buď štěstí, nebo musí přijít o své lidství.

S jakou samozřejmostí představuje autor postavy, které přišly téměř o veškeré své zábrany! Kanibalismus, otroci, mužští prostituti, prostitutky, co je člověk schopen a ochoten udělat pro to, aby přežil?

A co musí udělat otec, aby jeho vlastní syn přežil cestu, na kterou se vydali? Na cestu na jih, za trochu větším teplem? Nebylo by nakonec lepší skoncovat se životem svým i svého syna, tak jak to udělala jeho matka?

Upřímně řečeno, ta knížka mi nepřišla tak realistická v té všudypřítomné zimě, chladu a přítmí. Pak jsem si ale říkal, že přeci – můžeme vědět, co by se stalo, kdyby na Zemi dopadla nějaká větší kometa? Však z historie víme, že i výbuch sopky může způsobit chladnější zimy (a nejenom to, že nelétají pár týdnů letadla nad Evropou)…

Příběh je kupodivu zakončen částečně optimisticky, což mne překvapilo – ale není to nijak rozebráno do detailu. Konec je otevřený. Ale nemám z něj pocit, že by se autor chtěl k románu nějak vrátit jeho pokračováním – a to je, myslím, dobře. 

Robert Fabian: Hvězda 1,2 (85%)Robert Fabian: Star 1,2 (85%)

Dvě knihy Roberta Fabiana, Hvězda 1 a 2 jsou vlastně jedním příběhem, tak trochu uměle rozděleným do dvou knih. První kapitola nás uvede do příběhu, kde hlavním hrdinou je profesionální zabiják, všeuměl, skoro bych řekl nadčlověk, který ví skoro vše, zvládá skoro vše… za přítelkyni má umělou inteligenci žijící v síti (obdoba Jane, kterou měl Ender).

Druhá kapitola je napsaná pro mne mnohem zajímavějším stylem. Moc se mi líbilo, jak autor navázal na první kapitolu – konzistentně, přesto řekl bych velice netradičně. Nápad, že hlavní hrdina zapomene kvůli nehodě, co dělal v posledních pár dnech a pak pomalu zjišťuje co vlastně dělal – byl vynikající.

Další kapitoly v knize a druhá kniha zvedají akci, a zrychlují. Konec nebyl asi až tak překvapivý, jak autor možná plánoval. Přesto mne velmi potěšilo, že jsme zjistili osudy… Ne, to co zde napíšu je, že se mi moc líbí, jak autor svoje knihy napsal nezávislé, přesto jsou vzájemně propojené a provázané. Navic to dává vcelku smysl, nejsou tam logické nesmysly.

Procenta dolů jsou za příliš velkou „nadpřirozenost“ hlavního hrdiny a ukradenou Jane. 🙂Robert Fabians two books Star 1 and 2 are basically one story, divided into two books. First chapter just explains the main character, professional killer and the story. This main character is a bit superhuman, who knows almost everything, is capable to do almost everything… and his friend is an artificial intelligence, living in the network (similar to Jane, friend of Ender).

The second chapter is I think much better written. I loved how the author connected this chapter to the first chapter – consistently, though I would say in an unorthodox way. The idea that the main character has a small amnesia and forgets what he did in the last few days and then he investigates what he did – was awesome.

The following chapters in this book and the next book are speeding in action. The end of the book was probably not as much surprising, as the author probably planned. Anyway I like that we found out what happened to… No, I will not spoil the surprise, I will just write that I like very much, how the books of this author are independent but on the other way interconnected. And it makes in a certain way quite good sense, there are no logical nonsenses.

Percentages are deducted for too much of „super“human skills and stolen Jane from Ender series. 🙂

Isaac Asimov: Nadace a Země (80%)Isaac Asimov: Foundation and Earth (80%)

Závěrečná kniha celé série o Nadaci je docela zajímavým vyprávěním, které ve své době bylo jistě převratným, obsahujícím množství nápadů, které jsou docela zajímavé. Přestože kniha také není tak stará, byla napsána někdy v osmdesátých letech minulého století, tak opět obsahuje množství rušivých momentů.

Dobrodružství, které zažívají hlavní hrdinové, jsou fajn, ale bohužel působí nějak uměle. Jakoby se jednotlivé nápady z nějakých povídek pokoušel autor naroubovat do románu – nemůžu si pomoct, tento pocit jsem měl z této knížky…

Vadila mi taky jedna z postav, představující Gaiu, Bliss. Nějak jsem Asimovův koncept nechápal. Pokud měla tato postava představovat celou Gaiu,… tak mám pocit, že to autor nezvládl… Prostě podle mne, pokud by někdo měl disponovat a) sdíleným vědomím s tisíci, možná miliony lidí, tak by se apriori nemohl chovat jako DEBIL, protože by se okamžitě musel stydět díky tomu, co si o něm myslí ostatní – protože ti by věděli co dělá a on by věděl co si oni myslí, b) pamětí celé planety, pamatující si tisíce let jejich vývoje, tak by si měl z prožitých zkušeností pamatovat určité vzorce lidského chování, jednání a uvažování. Měl by znalosti, dovednosti, zkušenosti všech možných oborů lidské činnosti, okamžitě by věděl všechno o fyzice, chemii, o všem. Ale nemůžu se zbavit toho dojmu, že je to jenom a pouze nedomyšlené od autora – že to tak trochu odflákl.

Chtěl uměle vytvořit nějaké napětí, prostor pro diskuse pro hlavní postavy – ale bohužel se nemohl oprostit od toho matlání toho, že chvíli to byla Gaia, chvíli Bliss a obecně v tom byl guláš. Nevím – jsem téměř na sto procent přesvědčen, že pokud by každý z nás měl přístup k desetitisícům, možná milionům vzpomínek na prožité životy, tak bychom se zásadním způsobem změnili – asi bychom byli v mnoha směrech rozvážnější, obezřetnější, poučení životem. Chápali bychom co to znamená provokovat někoho s kým sdílím pár desítek metrů čtverečních, chápali bychom, že vnější svět je nebezpečný a naše síly jsou omezené. No tož asi tak. Přece to autor mohl vyřešit tím, že by napsal, že protože jsou už tak daleko od Gaiy, tak má své schopnosti omezené, nemůže najednou být Gaiou a stává se Bliss. Tudíž je to najednou nevzdělaná, arogantní a namyšlená kráva. Jo – to by bylo akceptovatelné vysvětlení. Bohužel – postava se tak chová a přitom je nám předkládáno, že po celou dobu je to Gaia. Tudíž… Nemohl jsem si prostě pomoct, ale celá idea jednoho organismu, Galexie, mi přišla odporná…

No nevím – četli jste to? Co si o tom myslíte vy?

Další bod, který mi tam docela dost vadil byl ten, že tam byla nedomyšlená dobrodružná historka z toho světa, kde byl ten podivný lišejník… Fajn, ještě beru, že kosmické obleky mohly nějak propouštět kyslík – proč vlastně nevypouštět vydýchaný kysličník ven záměrně, nějakým průduchem? A tak bych bral, že se někde u něj chytne podivný lišejník. Ale co jsem nebral byla celá ta dobrodružná část s opalováním vnějších částí kosmické lodi… Navíc, že přechodová komora nebyla vůbec vybavena k dekontaminaci… Ale pane Asimove – tak vyspělá, desetitisíce let stará civilizace, která má kosmické lodi a vyvíjí tu technologii tak dlouho – nemá dekontaminační komoru a schopnost očistit vnější části lodi??

No tož asi tolik. Pokud by vám tyto dva základní body nějak nevadily – asi se Vám bude kniha velmi líbit, protože jinak je to skvělá knížka, dobrodružná, překvapivá a zajímavá. Bohužel – má tam ale výše zmíněná ale. A pro mě to nejsou nepodstatná ale…The final book of the Foundation series is quite good story, which was at its time suprising, with many interesting ideas. Although the book is not so old, it was written in the eighties, it contains some disturbing moments.

The adventures, which goes through the main characters are interesting, but somehow I had a feeling they are artificial. Like if the author had some ideas from previous stories and tried to put them together into one novel – I cannot help feeling this while reading the book…

I disliked one of the main characters, Gaia, Bliss. I somehow did not follow the Asimov concept. If this person should have been the whole Gaia,… then I believe that the author did not do a good job here… I believe that in case that someone has a) a shared consciousnessnes with thousands, millions of people then he cannot behave like an IDIOT, because then he would be ashamed to know what the others think about him, because they would know what he did and then he would know what they think about him because they know what he did, b) memory of the whole planet, remembering thousands of years of their development, he should remember from their past experiences the human behaviour patterns, thinking and behaving. He should have the knowledge, experience and skills of many human sciences, he should immmediately know almost everything about physics, chemistry, everything. I just believe that the author did not think this through.

He just wanted to create a sort of tension, to force the characters to talk to each other – unfortunately he could not distinguish Gaia, Bliss and he mixed up. I do not know – but I am almost hundred percent convinced, that in case any of us had an access to thousands, millions of memories from past lifes, we would change dramatically. Probably we would be much more decisive, calm, experienced. We would understand what it means to provoke a person with whom I share several square meters of living space. We would understand that the outside world is dangerous and our powers are limited. I believe that the author could have solved it by saying that because they are not so close to Gaia anymore, she has limited powers, she cannot be Gaia anymore and becomes Bliss. Now, suddenly she is uneducated, arrogant and stupid girl. Yep, it would be acceptable for me. Unfortunately the character behaves like this although the author says she is Gaia. Well… I could not help myself, but because of this I found the whole idea of superorganism, Galexia, to be very ugly…

I do not know – did you read it? What do you think?

Next point which I disliked was the adventure story from the world where was that strange fungus. Yes, why not, the cosmic suits can leak oxygen, but why not to release the carbon dioxide on purpose, through some ventilation? Then I understand, that a fungus could rapidly grow there. But what I did not accept was the adventure with using the gun to fire the cosmic suits and outside parts of the cosmic vessel… The entrance did not have decontamination… Well Mr. Asimov, so developed, thousands of years old civilization, which has cosmic vessels and develops them for centuries – and they do not have decontamination and means how to decontaminate the outside parts of the vessel??

To summarize. In case you personally did not have anything against those two points I have mentioned, you will probably like the book very much – its great, adventurous, surprising and interesting. Unfortunately for me there stayed those two buts… And for me, these are not insignificant

Isaac Asimov: Nadace na hranicích (95%)Isaac Asimov: Foundation’s Edge (95%)

Kniha patří do klasiky sci-fi žánru a jako takovou je potřeba ji brát. V této knížce nepůsobí tak rušivě elementy, které jsou tak viditelné v předchozích dílech celé série. Možná také proto, že autor knížku napsal skoro o třicet let později, než předchozí díly. Přesto i v této knížce jsou zjevné určité momenty, které jsou vcelku rušivé – ale nejsou tak silné a není jich tak moc.

Autor dokázal vcelku vtipně poskládat román tak, že ačkoliv je vyprávěn z pohledu víc hlavních postav, tak jasně chápeme proč se která postava chová, jak se chová, chování je logické, rozumné a v mezích – prostě jejich jednání jsou uvěřitelná.

Mně se asi ze všeho nejvíce líbil konec celé knihy, který je opravdovým vrcholem a vyústěním celého „dobrodružství“. Informace a souvislosti a data jsou čtenáři dávkovány tak přesně, že nakonec do sebe krásně vše zapadne a musím říct, že jsem si knihu opravdu vychutnal. Je naprosto jasné, že autor byl mistrem svého oboru – a protože je tato kniha jednoznačně klasikou žánru, nezbývá nic jiného, než odpustit autorovi ty zmiňované rušivé momenty. Koneckonců, třeba vám nebudou až tak vadit, jako mně.This is definitely classic sci-fi and you need to consider this book as such. In this book there are not so many disturbing moments, visible in the previous books of this series. Maybe one of the reasons is the fact that the author wrote this book almost thirty years later after finishing the original trilogy. Even then there are some disturbing, not fitting moments, but they are really not so many and not so strong.

Autor was very skillful in setting the novel in the way that although it has several main characters, we understand why each of them behaves like it is described, their behaviour is logical, structured and reasonable – they are believable.

I liked the most the book ending, which was clear finale of the whole book „adventure“. Informations, data, connections everything is presented to the reader so precisely, that in the end everything fits together and I have to say I have enjoyed it very much. It is clear that the author was the master of the sci-fi and because this book is clearly genre’s classics, there is no way – you need to forgive to the author the disturbing moments. Maybe, you will not mind them as much as I did.

Isaac Asimov: Druhá Nadace (90%)Isaac Asimov: Second Foundation (90%)

Další díl ze série Nadace je naštěstí mnohem lepší než předchozí díl – který také není špatný, jenom, jak už jsem koneckonců psal, pokud znáte jeho hlavní pointu, tak Vás vůbec nebaví… 🙂

Autor v tomto díle rozvíjí myšlenku, že díky tomu, že Mezek (poprvé se tato postava objevuje v předchozím románu) byl tolik posedlý hledáním Druhé Nadace, že to hledání vedlo vlastně k tomu, že První Nadace se o Druhé Nadaci dozvěděla. A dozvěděla se, že se skládá z mentaliků, osob schopných číst a ovládat emoce, případně měnit myšlení – autor je v tom tak nejednoznačný a nepřesný, že si nejsem jistý přesně o jaké schopnosti mělo jít… A že vlastně pak mají nakonec převzít nad První Nadací vládu (což se samozřejmě První Nadaci nelíbí).

Obecně je zápletka knihy vynikající, skvěle vystavěný příběh od začátku do konce, nejsou zde tak zvláštní a překvapivé zvraty, že by to mělo čtenáře tak zasáhnout, aby si to doslova pamatoval – a při druhém čtení je kniha stále zábavná.

Sice i nadále není zábavné, jak se autor drží té myšlenky, že atomová energie je tou nejvyšší metou lidského vědeckého vývoje a některé pohrdlivé komentáře postav ohledně pohonu aut, které „je zjevně chemické“ mi přišly dost rušivé,… Ale nebýt těchto drobností, šlo by v podstatě o dokonalou sci-fi…

Pokud Vás obdobně jako mě dokáže vtáhnout dobrodružný příběh, sci-fi ve které se něco děje, postavy jednají logicky a uvěřitelně, tak myslím, že se Vám tato klasika bude líbit.Next volume from the Foundation series is much better than the previous one – which, as I have written in the previous review, is not as bad as well, but if you know the main turning surprise of this book, is not interesting at all… 🙂

Author develops in this volume an idea, that because the Mule (one of the main characters of the previous volume – and this one also) was so much dedicated to find the Second Foundation, it lead to the fact that the First Foundation was able to find out about the Second Foundation. They have found out, that this Foundation is full of mentalics, able to change/alter the emotions or influence the minds of other people – author is not clear in this so I am not so sure what this Mule was able to do… And in the end it is destined to take over the ruling over the First Foundation (which of course is not taken with great joy by First Foundation).

Generally the story of the book is great from the beginning to the end, and it does not have so much surprising turnovers to hit the reader – thus I did not remember clearly the story – and I found it to be very entertaining.

I have to say that I did not like the idea of author, that the atomic energy is the highest scientific achievement of the mankind and some comments from the characters, like that this vehicle has clearly „chemical based engine“ I did not like at all,… But except for this small things it could be a perfect sci-fi…

In case you like as much as I do the adventure story, sci-fi with little bit action, characters acting logically and you could believe that they could behave like they are depicted, I believe you will like this book pretty much.

Isaac Asimov: Nadace a říše (55%)Isaac Asimov: Foundation and Empire (55%)

Asi bych měl v úvodu říct, že hodnocení knihy by mělo být přesnější – pokud čtete tuto klasickou knihu sci-fi poprvé, přičtěte si 25% k hodnocení…

Kniha je rozdělena do dvou částí – první je kratší, ale podle mého soudu zábavnější a inteligentnější. Zábavnější a má nápad. Druhá část, která popisuje problémy Nadace s takzvaným Mezkem – genetickým mutantem, který dokáže vést válku proti Nadaci i navzdory psychohistorické nevyhnutelnosti vyhrávat – protože Seldon nepočítal s nepředloženou genetickou mutací…

Musím říct, že ta druhá část knihy mne nudila. Ale jsem přesvědčen o tom, že to bylo způsobeno tím, že jsem už znal překvapivou pointu této knížky – tudíž jsem popisy chyb a omylů hlavních hrdinů nedokázal prožívat tak jako jsem jim fandil poprvé. Zcela objektivně přiznávám a myslím si to, že pokud bych dnes četl tuto knihu poprvé, byl bych nadšen z toho překvapivého zvratu na konci knihy!

Ale nějak to ve mně nechává takový divný pocit – proč tak slavná a skvělá kniha nedokáže zaujmout při druhém čtení…? Nevím – nemůžu posoudit – prostě to překvapivé rozuzlení knížky vás nějak nalomí a druhé čtení není tak zábavné… Inu sám jsem tím byl velmi překvapen – Nadaci a celou sérii si pamatuju jako jednu z nejlepších sérií co jsem kdy četl… že bych se pletl? 🙂I need to say in the beginning of this review that the percentage value should be precised – in case you are reading this classical sci-fi book for the first time, add 25 percent to the result…

The book is divided to two parts – the first is shorter, but I believe it is also more interesting, intelligent and entertaining. It is fun and has an idea. The second part, describing the problems of Foundation with so called Mule – a genetic mutant who is able to lead a war against Foundation and win against the odds of „psychohistoric inevitability“ – because Seldon did not put to his calculations with a random genetic mutation…

I have to say I was bored by the second part of the book. I am convinced it was caused by the fact I knew the surprising point of the book – therefore I did not like the description of the mistakes and errors of the main characters – I was not their fan, as I was when I read the book for the first time. I need to be objective and I admit and I believe that if I read the book for the first time today, I would enjoy the surprising ending!

Somehow this book leaves some strange aftertaste – why is such interesting and famous book not interesting when you read it for the second time…? I do not know – I cannot say – the surprising ending of this book just caused that the second reading was not fun at all… I was surprised by this – the series Foundation is one of my favourites… or was I wrong? 🙂

Isaac Asimov: Nadace (70%)Isaac Asimov: Foundation (70%)

Knihu Nadace jsem otevřel skoro po čtvrtstoletí, kdy jsem ji naposledy četl. Přiznám se, že tehdy ve mně vyvolala nadšení, teď si tím až tak jistý nejsem… Upřímně, kniha má několik problémů, které mi vcelku vadily.

Jako hlavní problém vidím, že autor se zmínil o tom, že se civilizace od atomové energie vrátila k „ropě a uhlí“! No tak to teda pardon – ale jestli autor má vymyšleno, že lidstvo přišlo ze Země, jako jediné planety, která osídlila celý vesmír – tak ropa a uhlí, jako produkty evoluce u nás na Zemi… by se měly vyskytovat jen na Zemi. Pokud se vyskytují i jinde, tak by to znamenalo, že evoluce se vyskytovala taky na jiných planetách… A na těch jiných planetách by teda díky tomu měli být mimozemšťani… Nebo ne? Nějak mi to hlava nebrala.

Pak taky autor všude tlačí slovo „atomový“. Všechno je atomové. Baterky jsou atomové. Zbraně jsou atomové. Dezintegrátory místo košů jsou atomové. Všechno je atomové. Ale tohle ještě jakž-takž beru – třebas se opravdu jednou vymyslí, jak udělat atomové generátory velikosti vlašského ořechu.

Kniha je podle mne fajn, ale je to vlastně sbírka asi tří menších novel, nebo delších povídek spojených jenom tím, že se týkají Nadace a jejích prvních asi dvou set let. Povídky jsou fajn, každá ta povídka je zakončena nějakým velkým překvapením pro čtenáře – řešení každé krize bývá vtipné, neočekávané, příjemně inteligentní. Ale nějak se mi to zdálo být málo…I have read the Foundation book around 25 years ago. I loved the book then, I was thrilled and liked it really very much – now I am not so sure…To be honest, I did not like some points in the book.

The main issue I have with the book is the idea that the civilization at certain stage has returned from the atomic energy to fossils and petrol. I am sorry but the author has also an idea, that the whole human civilization was started on one planet, planet Earth. From there the humans have populated the whole universe – so the petrol and fossils as products of the evolution on Earth… should be on the Earth only. If they exist also on other places, it would mean that the evolution was also existing on other planets… And on those planets should exist the aliens, if there was an evolution. Or not? I did not like this.

Then there was the fact that the author pushed everywhere the word „atomic“. Everything was atomic. Atomic torchlights. Atomic weapons. Desintegrators as trashbins – atomic. Everything is atomic. Well I can somehow accept this – maybe, the scientists will come with an idea how to make atomic generators of the sice of a nut.

The book is ok, but it is a sum of three shorter novels or maybe we can say longer stories. They are interconnected by the fact that they describe the crises of the Foundation and their around 200 years. The stories are good, every story has great point, surprising the reader – the point is funny, unexpected, intelligent. But somehow I felt it was not enough…

Robert Fabian: Mariňáci (100%)Robert Fabian: Marines (100%)

Knihu Roberta Fabiana Mariňáci jsem otevřel vcelku s očekáváním, protože po přečtení Planety mezi dvěma slunci vcelku čekám, že bude autor velmi dobrý. Co velmi dobrý, vynikající. Asi bych měl říct, že jsem čekal drsnou sci-fi a rozhodně jsem nebyl zklamán.

Nevím, jestli oficiálně existuje nějaký podžánr typu military sci-fi, ale pokud ano, tak tato kniha by měla být její kultovní a zakládající knížkou. Úvod mi velice připomínal Vetřelce – teda přesněji druhý díl – autor dokázal vystihnout a popsat perfektně atmosféru a dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, jestli film tak trochu nevykrádá. Jasně, nebyla tam Ripleyová, ale jinak mi to připomínalo vesmír Vetřelců – v mnoha ohledech.

Kniha se pak úžasně rozjela a příběh získal švih a grády. No – nemůžu říct, že by to bylo čtení pro slabší povahy, kterým vadí krev a silnější mluva – ale připadá mi, že autor je rozhodně nepoužívá samoúčelně. Skvělé, skvělé, skvělé. Zahraniční autoři vědecké fantastiky ať se jdou zahrabat. Stávám se fanouškem Roberta Fabiana. 🙂I have opened the book of Robert Fabian – the Marines with quite high expectation, because after reading the Planet between two suns I expected that the author will be good. Not good, excellent. I expected quite hardcore sci-fi and I was not dissapointed.

I do not know, whether there is an official sub-genre military sci-fi, but in case it does, this book should be its founding book. The starting of the book was like in Aliens – author was able to catch and describe the feeling you have had while watching the movie – its atmosphere. For some time I was even thinking that maybe the author was stealing from the movie a bit. Yes, there was not Ripley, but anyhow it was reminding me of the Aliens univers – in many aspects.

The book then started in great way, it got action and unbelievable atmosphere was changed from anxious horror-like to action military. Well I have to say that this reading is definitely not for sensitive people who dispise blood and swearing – but the author did not use it just to make impression. Everything has its place. Great, great, great. I have not read such great military sci-fi for very long time. I am becoming a fan of Robert Fabian. 🙂