Robert Fabian: Dies Irae (60%)

Dočetl jsem o Velikonocích knížku, na kterou jsem se velmi dlouho těšil. Nebudu zde prozrazovat nic z jejího obsahu, tedy… pokusím se nic neprozradit.

Kniha splnila na jednu stranu očekávání v ději. Opravdu se stalo to, co jsem čekal, že se stane. Ovšem děj knihy je… psaný jiným stylem. Je rozvláčnější než kterákoliv autorova předchozí kniha. Je tam mnohem méně akce. Mnohem více přemýšlení postav o životě, světě, vesmíru. Je tam víc popisů. Méně záhad. Více podivností.

Mám rád sci-fi, kde nedostanu vysvětlení všeho. Příkladem takové skvělé knihy byla Planeta mezi dvěma slunci. Tam se fakt nevysvětlovalo spousty věcí. Protože holt postavy nevěděly. Ovšem vše se mi zdálo, že se tak mohlo stát. I když čtenář nevěděl proč, nějak se zdálo uvěřitelné, že by to tak mohlo být.

V této knížce se dozvíme hodně věcí a hodně věcí se stane, které jsou,… divné? Nepravděpodobné. Nejsou vysvětlené logicky. Prostě to tak je. Díky tomu se mi nelíbily.

Milý autore… Není nutné vše vysvětlovat. To ne. Ale je nutné, aby se děly věci, které dávají smysl. Zajímalo by mne, jak si jako představuješ, že by děj měl dále pokračovat?

Pokud by měla být kniha v tomto stylu, tak navrhuju, aby se tam objevila nějaká nadpřirozená kočička, co místo party mariňáků, zakousne hlavního zlo-ducha, protože bude mít nadpřirozené schopnosti – a bude zcela imunní vůči jeho zlo-vlastnostem a díky ní budou imunní i všichni mariňáci a tudíž toho zlo-ducha společně zlikvidují. Hurá.

Kurt Vonnegut Jr.: Jatka č. 5 (50%)Kurt Vonnegut Jr.: Slaughterhouse-Five (50%)

Tahle kniha Kurta Vonneguta je pro mne prvním dílem tohoto autora. Dostal jsem se nějak do třetiny této krátké knížky a pomaličku jsem víc než samotný děj knihy začínal pozorovat sám sebe, jak odhaduju, kdy tu knížku asi dočtu, v které části knihy jsem… a kdy to proboha skončí. Tak to chodí.

Kniha je, jak jsem potom četl na wikipedii, označována jako protiválečná… Nevím co je na ní protiválečného. Připadá mi ubohá a nezajímavá. Upřímně moc nechápu, co je na této knize „vědecko“fantastické. Spíše ujeté. Možná bych i chápal, že ta knížka mohla mít tak před čtyřiceti lety odezvu – v dobách, kdy se masivně hulila marihuana a lidi chtěli být free a nechtěli válku ve Vietnamu a žili v USA. Jinak… Nuda.

Ještě mám někde připravenou knihu od tohoto autora a teď jen marně přemýšlím, jestli ji odložit na co nejpozdější dobu a protrpět ji, až nebudu mít žádné dobré knihy ke čtení (což se asi nestane), nebo ji přečíst co nejrychleji a zapomenout – a nikdy se k tomuto autorovi nevracet. Nevím. 🙂This Kurt Vonnegut book is a first one I have ever read written by this author. I have been able to get to around one third of this book and observed more myself, how I estimate when this book ends, than this book story itself… So it goes.

I have read some reviews of this book and its summary at wikipedia and found out, its considered to be anti-war book. I have no idea what is in it to be considered as anti-war. I consider it as weak and not-interesting. And honestly I do not understand, what is in this book „science“fiction. Crazy maybe. Maybe I have an idea how this book became popular – forty years ago, at times when marihuana was smoked and people wanted to be free and were against Vietnam war, lived in the US. For us – its boring.

I have somewhere another book written by Kurt Vonnegut and now I cannot decide whether I should postpone reading it after I finish more interesting books (and I have there infinite number of them) or read it as fast as I could and forget about this author and never go back. I really do not know. 🙂

Jonathan Littel: Laskavé bohyně (85%)Jonathan Littel: The kindly ones (85%)

Kniha amerického či myslím americko-francouzského spisovatele Jonathana Littela, laskavé bohyně byla pro mne zjevením, které jsem vskutku nečekal. Hlavní hrdina je odporný hnusák, který ovšem dokáže čtenáře upoutat popisem Hitlerovského Německa a tím, jak uvažuje střízlivě a logicky o nemyslitelných věcech a – vlastně je dokáže objasnit. Dokáže vysvětlit, jak se takové věci mohly dít. Jsou tam scény, které se zjevně musely stát a jsou popsané z té strany těch vykonavatelů těch zrůdností – a vysvětluje, jak si to před sebou a svým svědomím obhajovali.

Kniha je vynikající zhruba do asi šedesáti procent – tím myslím, že kdyby skončila někde po své polovině, byla by asi mnohem více uvěřitelná a mnohem více zkousnutelná – nebo prostě a jednoduše řečeno, lepší. Část popisující Stalingrad a závěr samotné knihy byl podle mne zbytečný, také několik desítek stran popisující jeho sexuální fantazie a podivně úchylné hrátky byly podle mne také zbytečné. To vše se nachází v druhé polovině knihy. Také díky tomu ztrácí kníha u mne svoje hodnocení, jaké by mohla získat, kdyby ji autor ukončil dříve.

Je to opravdu velice působivá kniha napsaná „z druhé strany“, vyprávěna fiktivní postavou německého důstojníka, který nelituje svých činů – byť napsaná nikoliv německým spisovatelem. Pokud jsem měl možnost posoudit, tak autor šel do extrému při popisu situací – všechno vypadá velice, velice věrohodně. A velice, velice přesvědčivě. Rozhodně doporučuji – jde však o knihu opravdu pro dospělé. 🙂The book of an american writer – or maybe french-american writer Jonathan Littel, called The kindly ones was something really unexpected for me. The main characted is a german lieutenant, really disgusting figure of nazi Germany, who is able to catch and mesmerize the reader by his description and explanation of Nazi Germany and how he is able to logically think and explain unexplainable things – and how he sets light on that. He is able to explain, how it was possible, that such things happened. There are scenes, which definitely must have happened, they are explained from the point of view of the executioners and how they were thinking about it, how they explained to themselves why it must have been done, how they defended their behaviour against their conscience.

The book is excellent till its around sixty percent – I mean if it ended just around its half, it would be much more believable, understandable and simply put – better. The part describing the Stalingrad fights and the ending of the book was not good, not usefurl and did not help to the story so much, also the sexual fantasies of the main characted in the second half of this book were… not adding any value. This all is in the second half of the book. And because of all that the book lost some points it could have received.

It is book written really very impressive,… written from „the other side/perspective“, told by a fictive characted of a german officer who does not regret his deeds – though not written by a german author. I believe that the author really explained and described the situations in the second world war in such way – I believe they happened exactly like that. They are very, very believable. I highly recommend this book – but it should be read by adults only. 🙂

Štěpán Kopřiva: Asfalt (75%)Štěpán Kopřiva: The asphalt (75%)

Knihu Štěpána Kopřivy, Asfalt, jsem otevřel na základě doporučení kamaráda. Je to kniha, kterou jsem upřímně… nečekal. Imaginace tohoto českého autora je snad nekonečná. Samotný nápad, že by se komando pěti nájemných zabijáků dostalo do pekla, které funguje jinak, než jak si myslíme… a rozhodne se, že se vrátí zpátky na zem… Je svým způsobem geniální. Samotná kniha má ohromný spád a pokud vám vyhovují akční knížky se spoustou, ale opravdu spoustou krve, tak se asi budete hodně bavit.

Já se přiznám, že mi to už místy přišlo, že to autor přehání. Tedy hlavně ke konci. Přesto bych si dovolil říct, že román je napsaný zajímavě. Postavy nejsou jednoznačně černé, nebo bílé, jsou nečitelní. Mají své chyby, úchylky a zvláštnůstky. Navíc se o nich s postupem knihy dozvídáme stále více. Vyvíjejí se. Nejsou ustrnulí na místě. Takže co se týká kvality románu jako takového, rozhodně můžu říct, že v porovnání s M. Žambochem, je velmi dobrá.

Po obsahové stránce to vcelku jde v první polovině, v druhé půlce knihy jsem měl ale stále větší dojem, že hlavní postavy začínají být tak trochu nezničitelné a těch neuvěřitelných věcí (co dokázali přežít) začínalo být stále více… Prostě se mi zdálo, že vcelku velmi dobře začínající román upadá do… podprůměrných krváků… ne, té krve je tam tolik, že to snad ani není možné za krvák označit. Prostě ani nevím, za co ten konec označit. Jasně, uznávám, nekončí to typickým happy-endem, nekončí to ani tak jak jsem si myslel, že to skonči – ale přesto ten závěr mi nějak neseděl. Připadalo mi to, jako kdyby byl autor přinucen závěr přepsat. Buď vydavatelem, nebo někým jiným. Nebo že už tu knížku chtěl za každou cenu ukončit a už mu začínaly trochu docházet nápady, kterými tak hýřil na začátku knížky.

Tak autor podle mě zbytečně ke konci upadl do popisů blemtajících vnitřností, rozpadajících se protivníků, nechutných smrtí po tisicích. Nevím, připadalo mi to přehnané, zbytečné až kontraproduktivní. Prostě tím v poslední čtvrtině knihy zničil vcelku akceptovatelný a zábavný krvák – a posunul ho na jinou úroveň (směrem dolů). Vcelku škoda.

Přesto – nadprůměr a obecně – už jenom za ten ústřední nápad knihy mu náleží spousty procent.The book of Štěpán Kopřiva, The asphalt, I have read because of a recommendation of friend of mine. It is a book which I really… did not expect. This czech author imagination is almost without any limits. The major idea itself, the commando of five assassins gets to hell (which works differently than we think)… and they decide to get back to the Earth… is in some way brilliant. The book itself is moving forward very fast and in case you like action books, with really lots of blood in them, you will enjoy this book very much.

I have had several times a feeling that the author is over-doing. Mainly in the end of the book. Still I believe the book is written in an interesting way. The characters are not clearly black or white, they are not simple. They have their flaws, deviations, specifics. And you learn about them during the book more and more. They evolve. They are not stuck in one position. To summarize the novel quality, I have to say that in the comparison with M. Žamboch, its quite good.

The story itself is quite good in the first half of the book, the second half starts deteriorate. The main characters seems more and more indestructible and they are able to survive more and more unbelievable things. The quite good novel beginning was falling down to below-average gory-stories… hell the amount of blood is so huge I even cannot say if this could be labelled as gory-novel. Yes, I admit, the book does not have a typical happy-end, it did not even finished as I had expected – still somehow I did not like the ending. It seemed to me like if the author was forced to rewrite the ending. By the publisher or someone else. Or he just wanted to finish the book and he was running out of his ideas, so brilliant in the book beginning.

Author fell to description of bloody entrails falling out from everyone, dissolving enemies, disgusting deaths in thousands. I do not know, but I did not like it, I considered it to be over-too-much and counterproductive. I believe that the author has just destroyed in the last quarter quite good and acceptable story – and moved it to level below. Just pity.

Still – slightly above average – and just for the main idea he should get lots of percentage points.

Markus Zusak: Zlodějka knih (80%)Markus Zusak: The book thief (80%)

Kniha Markuse Zusaka Zlodějka knih není typickou knížkou, po které bych sám od sebe sáhl. Jde o román australského autora, který alespoň podle fotky vypadá velmi mladě – ale kniha nevypadá, že by ji napsal úplně mladý autor.

Překvapilo mne, že autor odněkud z Austrálie dokáže napsat knížku, která pro něj musí být o vzdálených končinách … a která je napsána velmi uvěřitelně. Pro mne je to stejný zázrak, jako kdyby současný autor z Německa psal například o Austrálii, nebo Americe. No ale co se vlastně divím. Vždyť takový autor existoval a psal vcelku hezky vymyšlené příběhy – Karel May.

Knížka Zlodějka knih je napsána zvláštním stylem, který je vcelku fajn, je překvapivý a neotřelý. Knížku vlastně vypráví smrt. Smrt vypráví, jak se v době druhé světové války měla možnost setkat se s hlavní hrdinkou příběhu… A vypráví její příběh.

Právě samotný námět, příběh hlavní hrdinky vypadá velice opravdově – a ačkoliv začátek knížky trochu dává pocítit, jako kdyby byla kniha napsaná nezkušeným autorem,… tak se příběh postupně rozvíjí a získává další roviny a získává na uvěřitelnosti.

Na jednu stranu by se dalo říct, že jde o banální příběh z doby druhé světové války, který není ničím zvlášť výjimečný, ale na druhou stranu proč si nepřečíst knížku, která se snaží odvyprávět banální příběh vcelku zajímavou formou.

Mnohem víc se mi třeba líbila knížka Dar Deště, která popisovala japonskou okupaci Malajsie… a taky v sobě obsahuje mnohem víc rovin a klade mnohem víc otázek… a mnohem víc jich nechává bez odpovědi. Například – byl hlavní hrdina té knihy gay, nebo ne? 🙂  Byl odsouzeníhodný, nebo byl vlastně obětí svého vlastního osudu? Já jsem se doteď nedokázal rozhodnout.

No tak takové otázky Zlodějka knih neklade.

Přesto můžu říct, že jsem knížku přečetl s chutí. Nenechte se odradit vzhledem, knížka vypadá, jako že je dlouhá a tlustá, důvodem je tlustý papír. Až tak dlouhé to není…The book of Markus Zusak, the Book thief is not a typical book I would choose for myself. I stubled on it by accident. Its a novel of an australian author, who looks pretty young, at least based on the picture in the book, but the book itself does not look to be written by a young author.

I was surprised, that an author somewhere from Australia is able to write a book, which for him is from quite distant country … and which is written quite good and looks believable. For me its a same miracle, like if an author from Germany would write a book about Australia, or America. On the other side I should not be so amazed. Such author existed in the past and wrote quite nice made-up stories – Karl May.

The book thief is written in a special style, which is quite fine, it is surprising and I have not met it before. The book is told by a death. The death is telling how during the Second world war had an opportunity to meet the main character of this book… And tells her story.

The story itself, the story of the main character looks quite realistic – and although in the beginning of the book I had a feeling the story is told by not-very-experienced author,… it develops in time and gets some new layers and becomes more and more believable.

On the one side I could say it is a simple story from the Second world war, nothing special, on the other side, why not to read a book, which tells a simple story in a special and interesting way.

I have much more liked the book „The gift of rain“ telling the story during japanese occupation of Malaysia… which have much more layers and asks much more questions…  and much of them leaves without an answer. For example – was the main character of this book a gay, or not? 🙂  Did he deserve to be dehonested, or was he a victim of just his fate and circumstances? I am not able to decide till now.

Well such questions this book do not ask.

To summarize – I still have read the book and liked it. Do not be afraid as the book look to be quite big, it is not so long, just the paper is thick. It is really not so long book…