Jen ať si zaběhají…

Prosím povšimněte si časového údaje odjezdu vlaku SC pendolino do Bohumína… Má odjezd v 17:36. Přesný čas je viditelný vpravo nahoře, kde jsou hodiny.
Zhruba tři minuty před odjezdem vlaku nahodili číslo nástupiště… Bylo to 3S. No a pak nezbylo než přidat do kroku a nenechat si to ujet. Typické. Předpokládám, že se někdo ze zaměstnanců ČD velmi bavil.
odjezdy_pet_minut

Útěk bez placení nebo odstoupení od kupní smlouvy?

Zajímavá situace v neděli. Šli jsme se ženou, tchýní a dcerkou na procházku Prahou, na procházku která byla dlouhá časově, náročná vcelku i tím, jak to bylo dlouhé,… Vše bylo super, až na jeden zážitek, který byl zvláštní, ale dal mi nějaký adrenalin, takže to vlastně bylo fajn taky,…
Zastavily mne žena s tchýní, že si chtějí dát kafe v restauraci „Ve staré radnici“, která jim připadala, že by mohla být levná. Já jsem o ničem moc nerozhodoval, protože v tu chvíli chtěla Eliška čůrat, tak jsme šli čůrat nad kanál. Sotva se Eliška vyčůrala, já jsem zasedl ke stolku a postavili přede mne „kapučino“, co jsem si objednal, tak jsem začal protestovat. Protože už tam číšník nebyl, tak jenom k ženě a tchyni a říkal jsem pojďme pryč, to je humus, tohle pít nechci. Vůbec nešlo o kapučino, ale o něco takto odporného:
cappuccino_bad

Řekl bych, že ještě mnohem, mnohem horší, protože ta pěna přesahovala úroveň šálku kávy. Takže jsem jednoznačně prohlásil, že něco takovéhoto pít rozhodně nebudu….

Velice, velice mne mrzí, že jsem si to nevyfotil. Měl bych důkaz a tak vůbec. Ale v tom okamžiku mi to vůbec nedošlo. Protože žena ještě neměla svou kávu (předpokládal bych latté) ani na stole, tak mi to připadalo jako fajn – navíc tchyně se své kávy nestihla také ani dotknout. Takže jsme vstali a sebrali se k odchodu.

Po asi sto metrech mne doběhl pan vrchní, že musíme zaplatit všechny tři kávy. Sdělil jsem mu, že to platit nebudeme, neboť je to hnus a něco takového platit nebudu, ale jsem ochoten mu dát dvě stovky na místě a ať nám dá pokoj. A pan vrchní trval na třech stech(!) korunách. Na argument, že jsme se té jejich „kávy“ ani nedotkli, nereagoval a začal vyhrožovat, že zavolá policii. To jsem mu rád odsouhlasil a požádal jej, ať tak učiní s tím, že my jdeme v klidu na Petřín, tak může jít s námi a vydali jsme se na cestu.

Po zhruba pěti minutách nás dojela hlídka policie ČR, která nás vyslechla, nechala si vysvětlit o co jde. Poté, co uslyšeli, že jde o to, že před nás položili kávy, které jsme odmítli vypít a odešli jsme, odmítli to řešit i jako přestupek (po ujišťovací otázce, že šlo opravdu jen o kávu) a jediné, co udělali bylo, že si vzali údaje z mého občanského průkazu s tím, že nacionále byli ochotni poskytnout panu vrchnímu. Za jednání před hlídkou Policie ČR, která byla ohromně usměvavá a příjemná, pan vrchní potvrdil, že šlo o kávu – (dodatečně mne napadlo, že by mohli vykonstruovat nesnězené jídlo, nebo něco takového), takže jsem si opsal služební číslo pana policisty a požádal jej, aby si případně zapamatoval, co pan vrchní potvrdil, že šlo o tři objednané, ale nevypité kávy. Před policistou jsem panu vrchnímu opět nabídl, že mu zaplatím dvě stě korun na místě s tím, abych pokryl jeho náklady. To mi opět odmítl. Po opsání údajů z mého občanského průkazu jsme v klidu odešli za diskuse, co se bude dít dále.

Osobně si myslím, že se dít nebude nic. Na druhou stranu se docela těším, kdyby se i něco dělo. Ale silně o tom pochybuji.

Poučení pro mne – nenechat vybírat restaurace ani ženu, ani tchyni. A také nenechat se sebou vyjebávat…. 🙂 Zbytek dne byl moc fajn.

Polský přístup … k životu

„Finanční úřad v Polsku potvrdil našim kolegům, že platbu daně našli. Chyba byla na straně finančního úřadu, který přeposlal obdrženou částku na jiný finanční úřad, než ten, který Vám byl původně příslušný. Kolegové nyní připraví vysvětlující dopis s žádostí o převedení platby na příslušný finanční úřad. Tímto by měla být daná záležitost uzavřena. Pokud bude potřeba podpisu na tomto dokumentu, budeme Vás informovat.“

To je fajn, pokud mne budou informovat, že mám podepsat dokument, který žádá jeden finanční úřad v Polsku, který způsobil bordel tím, že platbu poslal jinam než měl, aby ji vrátil, tak můžete hádat … třeba třikrát, co jim asi tak odpovím. Jsem zvědav, jestli budou mít odvahu s takovou žádostí přijít.

Polský výlet

Tak výlet do Polska dopadl na jednu stránku pozitivně – jsem si jistý, že peníze na daňový úřad odešly. Ještě potřebuju potvrzení s razítkem. Bez razítka to samozřejmě není průkazné. Až pak budu mít klid.

Jinak Polsko trochu překvapilo – pamatoval jsem si Katowice jako příšernou díru, hnusné město. Inu, již tomu tak není – je hodně spravené hlavně vlakové nádraží,… a trochu i jeho okolí.

Jisté věci se však nemění. Lidé. Nálada. Všední dny. A nebo na to mám holt štěstí.

guvnoftak

Polsko a polské vzpomínky

Tak ve středu v noci vyrážím do Polska, abych si zašel do banky, požádal o vystavení potvrzení o provedené platbě. Takže ve středu uvidím, jestli jsem fakt sklerotik a nezodpovědná osoba, nebo jestli jsem ty peníze na daňový úřad poslal. Jsem přesvědčen, že jsem je poslal.

Vše je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že daňový poradce, když mi vyčíslil nedoplatek, tak mi napsal číslo účtu, kam mám peníze poslat a také popis, s jakým textem (u nás se používá variabilní symbol) to mám poslat. A já to nejspíš písmenko po písmenku opsal.

A zřejmě, s největší pravděpodobností, daňový poradce učinil chybu a napsal mi špatné číslo. Vše jsem zjistil teď, náhodou, když jsem porovnával tehdejší pokyny od daňového poradce a současné pokyny… Tudíž já ztratím půl dne svého života, minimálně tisíc korun za cestu (jedu fakt levně), nervy a nepohodlné putování, no prostě dost nepohodlí,… a vše jen kvůli jedné jediné firmě. V současnosti přemýšlím, co budu dál dělat.

Samozřejmě, všude v civilizovaných zemích by úřad provedl kontrolu, zda dostal peníze v takové a takové výši v ten a ten den z takového a takového účtu. Jenomže tohle je státní správa. A taky protože Polsko.

Co zatím vím je, že pojedu do Polska…, abych osobně mohl podat žádost o potvrzení platby. Žádost mi pak bude zaslána (protože Polsko) – a otázka je, jestli ji budou ochotni poslat do ČR. Pokud ne (protože Polsko), tak zůstane na nějaké pobočce v Polsku (asi v Katowicích) a já dám někomu plnou moc (další poplatek u notáře, čas strávený u notáře,… – údajně cca 20PLN – protože žádost sepsanou v bance neuznávají, jenom plnou moc od notáře (protože Polsko)), aby ji vyzvedl a poslal mi ji.

No a pak budu vědět. Zatím tuším, dedukuji a spekuluji.