Peter V. Brett – Tetovaný, pouštní kopí, válka za bílého dne (85%)

Rozhodl jsem se napsat recenzi kompletně za všechny tři knihy, které zatím od tohoto autora vyšly – nepsat recenze jednu po druhé.
Knihy jsou čtivé, mají nápad, tah na bránu a překvapivé zvraty. Hlavní postava první knihy, tetovaný, je jednou z ústředních postav všech zatím vydaných dílů a jsem docela zvědavý, jak to celé skončí. Musím říct, že druhý a třetí díl mi až tak moc neseděly, hlavně dlouhými popisy/žiovotním příběhem dalších hlavních postav – hlavně když je to retrospektivní,… a tak se skáče tam a zpátky v čase,… Hodně věcí je zajímavých, ale mě to spíš to rušilo.
Hlavním motivem knihy je boj nebo přežívání lidstva poté, co jej napadli „démoni“ (v knize se používá termín „jadrnci“ – že se usídlili v jádru planety). Lidstvo si pamatuje jenom ochranné znaky (chrany), které používá k ochraně před těmito démony. Staré chrany, které uměly zabíjet démony jsou ztraceny. No a hlavním motivem je, že takové chrany jedna z ústředních postav nalezne – a co to spustí za reakce v celém světě.

V knihách jsou určité logické nekonzistence – například cestovní kruh, který má zabránit vniknutí „démonů“ – potud ok, dokud se nezamyslíte nad tím, proč by démon nemohl vniknout/zhmotnit se rovnou uvnitř kruhu. Někdy se to v knize zdůrazňuje, jak musí být chraněné nejen město samo, jeho obvodové zdi, případně uvnitř v domech musí být na podlaze prkna, na ulicích jsou chraněné dlažební kostky, ale u cestovním kruhu se to neřeší. To mi moc nesedělo.
Jinak vcelku ok, autor zatím těží z výborného nápadu maximum, řekl bych. Uvidím, až vyjdou další díly, jestli udrží relativní kvalitu, nebo se to „rozbředne“. Zatím existuje spousta možností, jak příběh zamotat tak, aby byl zajímavý,… Dovedu si představit i to, že by jedna z postav „jadrnce“ ovládla. Inu, fakt jsem zvědav.

Miroslav Žamboch: Konec vlka samotáře, Cesta domů (85%)

Rozhodl jsem se ohodnotit tyto krátké novely společně, protože nejsou dostatečně dlouhé, údajně vydané v tzv. „kolibřím“ formátu. Konec vlka samotáře je novela, která se zdá jakoby navazuje přímo na román Vlk samotář, kde v epilogu se objevuje stejná scéna, jako v úvodu této novely. Nicméně se mi zdá, že novela nenavazuje až tak přirozeně – myšlenky na Liamu, kterou poznal v předchozím příběhu, byly na můj vkus až nějak moc rychle vymazány z paměti Koniáše… Prostě se z možná osudové ženy (což jsem si myslel, že Liama pro Koniáše bude) stala jenom epizodní postava. Konec vlka samotáře je dost přímočarý příběh, nemá žádnou zásadní zápletku ani ničím nepřekvapí. Je to ovšem perfektní četba do vlaku, pokud ve vlaku budete sedět hodinku, dvě, naprosto splní svůj účel. Asi proto zvolil autor tuto délku, nevím – je to fajn počtení, ale rozhodně to nepatří k vrcholům Žambochovy tvorby.

Poslední novela, dílo o Koniášovi, které se mi dostalo do ruky, je opět novela – Cesta domů. Příběh mě bavil asi do poloviny, kdy mnohem víc už začíná připomínat detektivku než předchozí díla, nabitá akcí. Upřímně by se mi příběh líbil, kdybych pochopil, proč hlavní záporná postava dělala to, co dělala. Za jakým účelem by si trénoval skupinku asasínů, či nindžů? Jenom proto, aby mohl realizovat únosy? Autor nějak nevysvětlil, jak se ti nindžové dostávali do těch opevněných pevností a unášeli ty děti, za které pak chtěli výkupné. Nevím, přišlo mi to, že autor nedotáhl nějak svou myšlenku, nebo mi ji, prostšímu čtenáři, nedokázal dostatečně vysvětlit. 🙂

Cesta domů mi přišla jako zatím nejslabší Žambochova knížka. Přesto, velmi čtivá a bavila mne celou cestu z Valašského Meziříčí skoro až do Vídně… 🙂

Miroslav Žamboch: Vlk samotář (90%)

Po delší době opět fantasy, které mne dokázalo nadchnout od začátku až do konce! Zdá se, že autor se v tomto románu nezamotal do příběhu a neztratil dech někde uprostřed, jak se mu to už jednou stalo v recenzované knížce Na ostřích čepelí.

Příběh této knihy je vícevrstevnatý, čtenář má možnost chápat důvody, proč je hlavní hrdina, nezdolný Koniáš, pronásledovaný, proč se zamotává do dobrodružství popsaného v této knize. Mně osobně se velice líbil způsob jakým autor popsal opuštěnou základnu / citadelu kouzelníků. Vypravěčský styl autora, kterým popsal narychlo opuštěnou kouzelnickou citadelu byl jedním slovem vynikající.

Příběh je podle mého názoru skvělý také v tom, že autor nechává Koniáše vyzrávat, předkládá nám jeho motivy, důvody jednání a proč se zrovna v dané situaci chová daným způsobem. Kniha je velice čtivá, námět je zábavný, není to jednoduchá a průhledná povídka, tak proč nedostala 100%? Odpověď není až tak složitá. Autor se podle mého názoru vykradl. Vykradl sám sebe, kdy Koniáš v knize Na ostřích čepelí prodělá něco jako ztrátu osobnosti, musí nejprve najít sám sebe a přestat se chovat jako krvelačné zvíře, aby se mohl vrátit do života, tak v této knize je zase otráven magickým jedem, který mu má kompletně zlikvidovat paměť, aby zapomněl kým je…

Jo, dobře, já chápu, že autor potřebuje aby kniha byla napínavější, dobrodružnější, aby hlavní hrdina překonal něco děsivého,… Chápu, že popis dalšího šrámu, zlomeniny, případně nějaké jizvy čtenáře tak nezaujme,… Ale myslím si, že by autor nemusel Koniáše vystavovat něčemu, čemu by vlastně neměl mít schopnost nijak odolat, takže – v tomto mne v jako jediném bodě román zklamal.

Jinak je to vynikající kniha, Sapkowski se může jít zahrabat.

Miroslav Žamboch – Na ostřích čepelí (60%)

Pro mne, jako čtenáře, je zatím Miroslav Žamboch spíše překvapením, protože jsem toho moc od tohoto autora nečetl – tohle je jeho druhá kniha, kterou mám ve svém čtenářském deníčku. 🙂 Budu hodnotit spíš v kontextu světové literatury, protože kdybych to měl srovnat s knihami od našeho „veleautora“ Viewegha, tak potom je p. Žamboch PAN spisovatel. 🙂 

Kniha mne překvapila svou čtivostí. Na román je vcelku dobře sestavená, zajímavá zápletka, zvraty, intriky a překvapení stíhají překvapení,… ale…, někde je tam to ale. 🙂

Povídky s Koniášem byly o úroveň lepší. Autor dokázal dovést příběhy v povídkách skoro k dokonalosti… no, to možná přeháním, ale rozhodně můžu říct, že jsem se velice dobře bavil a povídky se mi velice líbily. Právě proto mne možná tento román trochu zklamal. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že se pan Žamboch při psaní této knihy dostal někde ve třetině do problému, kdy už by chtěl povídku ukončit a najednou si uvědomil, že píše román, tak to nějak vycpal a natáhl a nakonec dopsal. Nevím, možná je to nespravedlivé hodnocení vůči této knize, kterou jsem v podstatě přečetl bez zásadnějšího zaváhání, ale – je to prostě můj subjektivní pocit, kterého jsem se nemohl zbavit.

Možná se mi nelíbily ty stereotypy, které jsem tam vidět ani snad neměl. Možná nebyly záměrné… Jedna z vedlejších postav s typicky polským jménem je puritán, který se bojí ženských, nakonec ale založí domácnost se dvěma ženami. Pak třeba to zamilování se Koniáše do manželky jiného, manželská nevěra, vše nakonec končící tragicky (pro ženu),… Bůhví, možná se p. Žamboch vypsal ze svých vlastních životních zkušeností, ale,… prostě mi to připadalo až moc jednoduché, až moc předvídatelné. Docela škoda.

Nevím, nejsem přesvědčený. Asi bych knihu otevřel ještě jednou, ale nejsem si jistý po jak dlouhé době by mě to mělo lákat. Raději bych znovu otevřel knihu s povídkami o Koniášovi, než tento román. Budu ale věřit tomu, že další knihy p. Žambocha o Koniášovi (které plánuju přečíst) budou podstatně lepší!!!

Miroslav Žamboch: Muž na stezce, Ostří oceli (70%)

Právě jsem dočetl dvě povídkové knihy – tedy vlastně jednu. Když řeknu, že jsem četl Muž na stezce, tak jsem automaticky četl i Ostří oceli,… Autor vlastně vykradl sám sebe (všechny povídky z Ostří oceli obsahuje Muž na stezce) a přidal navíc jednu povídku.

Je to pro mne první setkání s hlavním hrdinou, Koniášem, o kterém vlastně napsal p. Žamboch celkem asi pět knih, aha, pardon – čtyři knihy. 🙂 Tři další mne ještě čekají… Vlastně jsem ani nevěděl, co bych měl čekat. Tak jsem nečekal moc – a to byla chyba. Povídky jsou mistrně postavené a pokud máte rádi heroickou fantasy, tak mohu říct, že Koniáš by asi Conanovi zdatně sekundoval. Conan by asi Koniáše rozrhl jako hada, ale vzhledem k tomu, co je schopen Koniáš přežít, bych se nedivil, kdyby to setkání přežil a nachystal Conanovi někde nějaké zajímavé překvapení… 🙂

Líbí se mi styl, jakým byly povídky napsány, líbí se mi svět, do kterého byly povídky zasazeny, vlastně se mi asi líbily skoro všechny povídky. No ale jak říkám – pokud nemáte rádi heroickou fantasy, kdy hlavní hrdina přežije a vyhraje, tak pak tyto povídky rozhodně nejsou pro vás…

Docela se mi líbí, že postavy v Koniášově světě ve valné většině nejsou jasně kladné nebo jasně záporné… Například komentář Koniáše, který pronásleduje únosce nějaké dcery místního knížete říká – vlastně nejsme až tak odlišní – já a únosci. Vlasně se všichni snažíme dostat peníze za tu dívku. 🙂 Zajímavý pohled, zajímavý komentář – a příjemná změna oproti jasně vyhraněným světům, kde je jasný předěl – zloduch / hrdina…

Velmi pohodové čtení někam k vodě, protože povídky umožňují odložit knihu a přitom vlastně dočíst uzavřený příběh – tak si můžete s klidným svědomím udělat přestávku třeba na oběd a pokračovat s další povídkou později…